Ve slovníku se dočteme, že paskvil je slovo vyjadřující výsměch něčemu nepodařenému. Na takovou nepodařenost se můžeme jít podívat například i do lidického muzea. Tady je ale míněna jeho realizátory docela vážně, jinak by tu asi ani pověšena nebyla.

    Otázka nezní proč byla pamětní deska lidickým letcům instalována tak narychlo a neprofesionálně, ale proč tak nedostatečně, když už pár let mohla být zpracována renomovaným umělcem. Ale to je možná spojeno stále se stejnou pomluvou, že: „Horák a Stříbrný mohou za Lidice“, ale také že někdo jiný přemýšlí o Lidicích a nemyslí jen aby to moc nestálo.

    Když mi před časem psal nynější kustod lidických muzeálních sbírek, pan Pupcsik, v domnění, že mu jeho zaslaný návrh nově vytvářené pamětní desky lidickým letcům Horákovi a Stříbrnému pochválím, odepsal jsem mu, že „šlape v porcelánu ale zatím o tom neví“.
    Jelikož se dále už neozval, domníval jsem se, že při jeho vzdělání a postavení takto míněnou výtku pochopí, a že požádá někoho renomovaného - myšleno člověka věci znalého,  umělce, či architekta, aby vytvořil návrh desky, odpovídající významu našich hrdinů.
    To se, jak vidmo nestalo.

    Ona pamětní deska, kterou zde v článku označuji jako nepodařenou, byla odhalena, ve vší tichosti, jak jinak, když příbuzní Horáka ani Stříbrného ani pozváni nebyli, ačkoliv se jedná  o 6 rodin a navíc dvě z toho žijí dnes přímo zde, v Lidicích.

    To že byla umístěna nevhodně na velmi nečestném místě mezi dveřmi vedoucími kamsi, je věcí vkusu (či spíše nevkusu) navrhovatelů. Vlastně celá tato instalace je věcí rádoby uměleckého cítění, zřizovatelů.

    K vysvětlení proč se mi tato pamětní deska jeví jako nevydařená, užiji příměr s filmovými titulky.
 
    Téměř každý film, nebo televizní představení je zakončeno titulky, v nichž jsou uváděni účinkující včetně postav, které ztvárnili. Jsou tam postupně vyjmenovány všechny hlavní i vedlejší role, pak nastupují dlouhé seznamy jmen herců a pokud jsou titulky dostatečně obsáhlé, seznamy většinou uzavírá známá formulace „a další“.

    Na zmíněné pamětní desce dvěma lidickým letcům jsou shora umístěna jejich vyobrazení, pod nimi jejich jména a následují řádky s vojenskými vyznamenáními, která za svoje zásluhy v bojích proti Hitlerovi ve 311 bombardovací peruti za války získali.
    To vše by mohlo být ještě přijatelné, kdyby deska nepřipomínala náhrobní nápisovou desku s písmem za pár korun písmeno (ani znak své 311 bombardovací perutě RAF jim tam nedali). Ovšem, co už vůbec není v pořádku je pod nedokončeným seznamem medailí a vyznamenání zmíněná formulace: „a další“. To je neetický úlet, který z pamětní desky dělá nedůstojný paskvil.

    Samozřejmě, že na desce všechna vyznamenání uvedena nejsou . Bohužel ani vedení Památníku Lidice ani vedení Svazu, ani nikomu jinému, kdo se ne náhodně odhalení zúčastnil, nebo kdo pamětní desku takto koncipoval, to nevadí. Všichni zainteresovaní nepochopili, co se sluší a patří.
    Navíc, když jsem prohlásil na chůzi Svazu bojovníků, že je to paskvil, tak na mě začal pan ředitel Památníku Lidice křičet, až ho byla nucena nově zvolená předsedkyně ZO ČSBS Lidice, umravnit. Snad právě proto, jak doufám, že v demokracii už neplatí „že ze dvou názorů vítězí ten hlasitější“!
    I přes souhlas mnohých členů Svazu, že je pamětní deska plně postačující, mohu s klidným svědomím prohlásit, že tato "pamětní deska" je paskvil a Horák ani Stříbrný za vyjadřování nynější, zde vládnoucí garnitury, nemohou, stejně jako nemohli za to, co se stalo v Lidicích v roce 1942.